První kniha o Kittelově umění zázračně uzdravovat byla vydána v roce 1845 německy.Ilustrována byla malířem Mikolášem Alšem pověst o zaklínání ďáblů až počátkem 20. století. Zpočátku se v pověstech vyprávělo o Kittlově skromnosti a úspěších v léčení. Později se nenápadnému severočeskému lékaři začaly přisuzovat až nadpřirozené schopnosti projevující se v jeho schopnosti rychlého přesunu k pacientům a jeho léčebných úspěších.
Ema Destinová, o níž se říká, že je potomkem rodiny Kittelových, napsala kdysi loutkovou hru o doktoru Kytlovi – českém Faustovi. Pověst o Kittlovi byla zvěčněna i v básních, beletrii, obrazech. Josef Wenzel, Antotnín Klášterecký, Adolf Lilie a další básníci vylíčili Kittla v nejkrásnějších barvách ve svých básních. V. Mikolášek připravil pro liberecký rozhlas v roce 1947 dramatické pásmo. O sbírání pověstí od místních pamětníků se zasloužil starosta Jablonce nad Nisou Karel R. Fischer (1871-1934), který seznamoval školní děti se slavným rodákem.
Pověsti o Kittlovi ( Kittelovi,Kyttlovi,Kytlovi)), i tak se tajemnému doktoru Faustovi říkalo, se tak pěkně poslouchají, že dokonce v místě rodiště místní ochotníci secvičili a sehráli v roce 2007 o tajemném doktoru Kittlovi film.
Lékař a kabát jeho
Učenost doktora Kytla byla v celých Čechách známá a o kom se řeklo: „tomu ani Kytl nepomůže“, ten byl ztracen.
Jednou byl zázračný tento doktor v Praze povolán k jednomu hraběti, jenž těžce nemocen ležet a jehož nižádný lékař uzdraviti nemohl. Když doktor Kytl do paláce přišel, nechtěli jej sluhové hraběcí k nemocnému pánovi svému pustiti, poněvadž prý má ošumělý venkovský kabát svůj na sobě. I donutit jej do pěkného kabátu, načež jej do ložnice hraběte uvedli. Zde se doktor postavil k loži pacientovu a nemluvě slova stále jen na kabát pohlížel, jejž mu byli sloužící dali.
Nemocný se tázal na příčinu toho, načež doktor Kytl odpověděl: „Sluhové Vaši vyměnili můj kabát za Váš ;snad má ten tu vlastnost, aby mne zastupoval;proto čekám, kdy začne mluviti.“ Hrabě na to kázal ihned lékařovi kabát jeho přinésti, a doktor Kytl nyní mu svou radu udělil a za krátkou dobu ho vyléčil
Čtenářové čarodějné knihy
V krajině u Turnova žil jednou doktor Kytl, divotvorný to lékař a kouzelník, který byl s ďáblem ve spolku a proto každou nemoc vyléčiti dovedl. Proto byl volán k nemocným po celých Čechách, a aby cesty takové rychle konati mohl, užíval divotvorného pláště, jejž mu byl ďábel opatřil. Sotva že jej rozestřel a na něj vsedl, již ho plášť povětším na sta mil odnášel.
Jednou tak přiletěl do Prahy a zde vešel do týnského kostela, aby po dlouhém čase zase jednou mši sv. přítomen byl. Avšak pojednou se ho zmocnil veliký nepokoj a neznámá jakási úzkost vábila jej neustále domů. I vsedl rychle na svůj plášť a byl z Prahy v několika okamžicích doma. Zde spatřil, že se oba synáčkové jeho dostali k čarodějné knize jeho, z níž Kytl zlé duchy citoval, a počali v ní čísti.
V tom okamžení se objevilo v komnatě množství havranů, a čím dále hoši čtli, tím více jich přibývalo. Tu vstoupil doktor Kytl do komnaty a vida, co se bylo stalo, počal v knize rychle nazpátek čísti, načež se zase havrani ztráceli, až dokonale zmizeli. Tím byli oba hoši zachráněni, neboť by je byli havrani konečně rozsápali, kdyby je nebyl mistr zase zažehnal.
Kittel
Povídání o tajemné postavě severních Čech zakončíme příjemnou zprávou. Napůl zchátralé objekty, které kdysi Kittel využíval, začala opravovat obec, ke které Šumburk – Krásná nyní patří – a to Pěnčín. Povedlo se již alespoň částečně zachránit část hlavní budovy – BURK č.p. 10 a restaurační práce stále pokračují. Mimo jiné bude zrekonstruovaná i Kittlova apatyka. Kdo má zájem o fotografie z místa činu, nechť navštíví www.druidova.mysteria.cz , kde se na vlastí oči přesvědčí.
Kittlova mast
Proč se na doktora Kittla ani po staletích nezapomnělo? Stále žije jeho recepis na zázračnou Kittlovu mast se sírou a kafrem.
Kittlova mast se používá stále dle instrukcí severočeského Fausta: Na vše, co pochází od jedů v těle, což jsou různé ťupíny, pupíny, puperózy atd... Ale pozor, tyto účinky má jen mast, kde je síra a kafr.